Září 2017

Padlí Anděl

25. září 2017 v 16:04 | Carolwolf
Padlí anděl:
Na zemi mezi námi žijí lide kteří jsou moc hodní,laskaví a neumí ublížit ani mouše chtějí pro své okolí jen to nejlepší ale je samotné něco tíží.Nějaká velká bolest at už ze součastnosti či minulosti.Takovým lidem říkáme padlí andělé chodí po zemi a sledují obyčejné lidi a snaží se jim pomáhat.Určitě se ptáte proč ti to andělé nejsou v nebi proč? Protože nenadešel ještě jejich čas aby mohli do nebe.Já jednoho takového anděla znám jmenuje se Rous je to anděl s užasnými povahami moc hodná na ten to krutý svět a proto se v něm trápí,moc odlišná od ostatních a proto jí malo kdo chape.Rous má jednu dobrou kamarádku která je svým spusobem taky padlí anděl ta se jmenuje Kerol ty holky jsou jako sestry jedna rozumí druhe.Dokonce cítí i vzajemné bolesti a smutky.Rous je velmi neštastný anděl a Kerol i když je taky hodně smutna a bolestivá snaží se aby Rous byl štastna a spokojena.Kerol měla taktéž těžký život podobně jako Rous proto si ty dvě tak rozumí ale nikdo nerozumí jim.Možna najdou jednou nějakýho dalšího anděla co jim bude rozumět.Kerol má hodně rada Rous jako svou sestru a neumí si přectavit,že by se ji něco stalo.Stejně tak se bojí i Rous o Kerol.A tak chodí po tom to světě spolecně jedna s druhou.Milují se jako sestry a oboum by ublížilo kdyby se jedny z nich neco stalo.Ty to dva padlí andělé jsou spřízněné duše a neměl by nikdo se snažit je oddělovat od sebe.Věřte,že i když jsou smutné a pro někoho divné
a záhadné nechtějí nikomu ubližovat. Tak prosím vy neubližujte jim. jsou to přeci jen Andělé.

Aokigahara

12. září 2017 v 18:08 | Carolwolf
Život v lese jsemen Aokigahara neboli Les Sebevrahů:
Spousta lidí ten to les zná hlavně pod názvem les sebevrahů.Leží na upatí hory Fudži v Japonsku.Jedna mladá slečna kterou tento les velice zajímal se vydala na prohlídku tohoto lesa.Te dívce bylo 24 let byla z české republiky.Tu slečnu hlavně zajímalo jestli ty pověsti a povídky co se o tom to lese říkají jsou pravdivé proto se do tohoto lesa také vydala.Když už byla na okraji lesa ano chvilkama začala váhat jestli dělá dobře,že do toho lesa chce vztoupit.Ale ten les jí tak uchvátil,že nakonec si řekla,že do něho vztoupí a tak se vydala na příč lesem.Ze začátku šla po vyhrazených cestách které tu jsou ale pak si řekla,že to není tak zajímave jako sejít z cesty a vydat se jen tak lesem kam koliv ani nevědět kam.Věděla,že může v tom to lese zabloudit když se nebude držet cest ale to jí vubec nevadilo protože od chvíle co do toho to lesa vztoupila si říkala,že by bylo krásné tu žít protože je tam klid po kterém tak dlouho toužila.
První noc v tom to lese nezaznamenala nic co by jí přišlo na to,že je v lese zvlašní jen obyčejné zvuky co vydává každý les.Byla moc ráda,že se jí splnil její životní sen a to najít klidné místo kde ona sama se cítí dobře a může přemýšled nad různými povídkamy.A také nad svým vlastním životem a jejíma bolestma co jí ten život dal.Ddruhý den ráno když se probudila tak cítila tu nádhernou vůni lesa a byla ráda,že se mohla probudit v tak nádherném lese jako je Aokigahara.Po týdnu stráveném v tomhle lese začala mít silné deprese a úzkosti a slabost na srdci jelikož už i od narození měla nemocné srdce tak to nebylo dobré znamení.Nevěděla vůbec co se to sní děje a proč se to děje.Když měla ty to úzkosti tak tři dny rozhodla se,že se pokusí odejít zlesa a vyhledat odbornou pomoc a jak mile bude zas v pořadku tak si sama sobě slíbila,že se do lesa vrátí.Bohužel ale cestu ven nenašla a tak nevěděla co se sní stane doufala,že to časem ustane a ona bude vpořádku.Jednoho večera ale zjistila,že v lese není sama ale taky,že ten kdo sní v tom lese je není živá osoba.Byl to tak zvaný strážce lesa nebo také duch lesa který k ní přišel a začal sní mluvit.Nechapala vubec proč ale nechavala si pořad chladnou hlavu a řikala si,že má halucinace už.Ale nebylo to tak duch k ni přistoupil a řekl jí,že jí chce pomoci od bolesti co má na hrudi at se ho nebojí tak svolila sama už dlouho věřila na nadpřirozené bytosti a říkala si,že nejsou tak zlé jak je dělají ve filmech.Tak doufala,že jí duch vážně chce pomoci a doufala zprávně ten to duch kní přiložil jeho ruce a jí ta bolest hned přešla i uzkosti.Duch odešel a už ho víckrát neviděla.
Když už byla v lese dva a půl měsíce tak si řekla,že je ráda na tom to klidném místě je pravda,že občas podkala nějakou tu nadpřirozenou bytost ale nikdy jíá žádná neublížila.Ano je pravda,že jednou potkala i oběšence na stromě to jí kolikrát ztuhla krev v žilách.Říkala si i hodněkrát co ty lidi k tomu vedlo ale když to chtěla vědět tak se jich ptala aon ona uměla mluvit s dušema mrtvích lidí.Hodně těch lidí jí řeklo,že finance a bída co je potkala.Taky ale bylo mezi nima par lidí co jí řekli,že to udělali z lásky k druhé osobě která je opustila nebo lásku neopětovala.Diky duším mrtvích se necítila aspon tak sama v tom lese.Někomu by asi se zdálo divné,že ta dívka se nebojí těch nadpřirozených bytostí co tam potká a těch duši ano nebala se jí to fascinovalo a to hodně to byl její život který chtěla žít.Mezi mrtvýma.Rok v tomhle lese jí přesvědčil o tom,že by snad ani lepší místo pro spojení s mrtvými nenašla.Děkuje tomu to lesu za to,že existuje. To to byl příběh slečny která si přeje skutečně žít v tom to lese.

Bolest

9. září 2017 v 14:18 | Carolwolf
Žila jedna divka ktery cely život neměla jednoduchy a msto aby viděla aspon nejakou vidinu dobrých času tak se to spiše je zhoršovalo-Posledni dobou se citila uplně tak jako by byla sama a nikdo ji nevnimal neposlouchal že je na tom špatně jako y vsem byla jednoo a ten ktery by mel při ni nejvice stat tak ten místo toho ji zranoval vic než si sam myslel.Od doby co se dozvěděla že se jeji zdravotni stav zhoršil tak měla silne deprese a jeji přitel misto toho aby ji pomahal v tech težkych chvilich tak ji spie srazil.Ani nevi jakou bolest si ta divka nese boles ted v srdci a asi na dost dlouho.Chtěla by neka utect nekam kde bude oravdu sama ale štastna kde ji nikdo nebude ubližovat kde třeba bude věnovat tomu co ma rada čtení knih a přirodě.Kde y se mohla vykřičet s toho co ji ttrapí co jí bolí.Poslední dobou má i špatné sny o tom,že umře.V těch snech vidé sebe třeba jak se oběsila na stromě nebo umře při operaci ty to sny ji dost děsí a trápí.Poslední dobou se ptá sama sebe mam ještě žit nebo už odejí s tohoto světa i kdž ví,že by to ublížílo spousta lidem kteří jí mají radi tak jako ona je.Sama neví co ted má dělat moc jí bolí její duše.Nejvic ji bolí to,že ten kterého miluje tak ten ji vyčíta to jak se cití a jak ji je. Když ho nejvice potřebuje tak se na ní vykašle.Ten to příběh pojednává v krátkostí příběh jednýletý holky která niky neměla moc štěsstí a když si myslěla,že už ho našla tak se nani vykašle.Bolest v srdcí je hodě silná.

Podzimní období

5. září 2017 v 15:04 | Shiki |  Shiki Crow Draven

Začíná podzimní období
Déšť a melancholie
Černé mraky nad námi
Vše barví se do barev

Temné mraky nad mým hrobem

Podzimní fotografie
Té melancholie
Miluji podzim a zimu
To romantiku

Temné mraky nad mým hrobem

Myšlenky v hlavě

Starý muž

5. září 2017 v 3:36 | Shiki |  Shiki Crow Draven
Byl jeden starý muž, kterému zemřel syn při auto nehodě.
No nebyl úplně starý bylo mu padesát.
Měl ženu které bylo čtyřicet pět let.
Ještě že měl ženu. Měli ještě jedno dítě.
Dceru Angeliku té je dvacet pět let.
Její máma má vrozenou rakovinu.
Musí pořád chodit do nemocnice na kontrolu.
Její táta ji tam vozí autem.


Kouř

5. září 2017 v 1:18 | Shiki |  Shiki Crow Draven


Ani nevím jak mně to napadlo psaní zrovna o kouři. Ani nevím co přesně chci psát. Takže jdu něco splodit.



Kouř z cigarety
Jedna za druhou
Když mám depresi
Či jsem ve stresu
Není zpět cesty
Zahalena černou druhou
Ach, lásko kde jsi?
Celá se třesu

Deprese jako kráva
A život na lécích
Na psychiku i jiné nemoci
Prášky zapijet vínem
V ruce tráva
Ležet v posteli v křečích
Není úniku ani pomocí
Kdo je viněn?


Ty! Ty! A Ty!
Jsi na víně!

Kouř dýcháme do svých plic
Když je nám psychiatricky zle
Jedna za druhou jede
Vzpomínky v myšlenkách
Tobě je zima a venku je hiv
Citis se vlezle
Za chvíli vlak pojede
Skalpel v rukách

A přišlo ticho. ....

Svět naruby

5. září 2017 v 1:16 | Corvin
Černé slunce černě záři ...
... dole na obloze trčí ...
... vhání šedou do mých tváří ...
... ploužící se ptáci mlčí ...
... všechno naruby ...

... v uších zní mi ticho ptačí ...
... ještě že tu křičí ryby ...
... jejich zpěv mi k štěstí stačí ...
... netrápím se ... a i kdyby ...
... to mě nezhubí ...

... do stráně se voda valí ...
... z hloubky velehorských štítů ...
... na nichž černé ledy pálí ...
... v pustině dav oslaví tu ...
... bláznů zásnuby ...

Podzimní ticho

5. září 2017 v 0:24 | Shiki |  Shiki Crow Draven
Podzimní vítr vál
A venku pršelo
V tiché prázdné místnosti
Ani živáčka nebylo viděti
Někdo venku se tiše smál
Něco mě jméno volalo
A já jsem jen šla dál v tichosti
Jen déšť je slyseti

Kapky deště pálčivých andělů
Pláčí nad životem
Nad tím jaké lidé jsou krutý
Kapky deště jako krve proliti
Pláčí nad zmarem žití lidí
Nad tím proč josu zlí

Zaniklé životy sebevrahů
Které nedokáží žít v tomto světě
A ty, kteří za to mohou
Se jen tiše smějí u barů
Vlak na kolejích dělá huu
To vše nedokáží popsat v jedné větě
S dřevěnou nohou
Tolik je ve světě zmaru

Starý pán tiše sedí na lavičce
Na hřbitově
A vzpomínky na mrtvého syna
Který spáchal sebevraždu
Starý pán pláče
Na lavičce
A myslí na to, že brzy bude se svým synem
Který za to může se jen tiše směje

Uvědomte si co vlastně děláte!

Otázka

5. září 2017 v 0:04 | Sweeney |  Sweeney's poetry
Noc se hvězdy otázala:
"Proč tě nikdy nepotkám?
Ty, taková okázalá
Jsi skutečná nebo klam?

Zajímalo by mne zda-li
Není světlo jen hra stínů
Každý den tě vidím v dáli
Nikdy tě však nezastihnu."

Nedostane odpovědi
Noc od žádné z hvězd
Neb ani ony nevědí
Co skutečné jest.

Myšmáš (super old)

5. září 2017 v 0:04 | Sweeney |  Sweeney's poetry
Drápy lví, kopyta býčí
A svíjí se v pase vosím
Lidské hrdlo sténá, křičí:
Tolik zrůd teď v sobě nosím!

Prchá- stále hustší tmou
Ptá se: Má duše je kde?
Kde démoni procitnou?
Leč nikdy jich nenajde

Ohyzdně ta ctnostná mrcha
Chvěje se ve výšinách
Vzhůru vyděšeně prchá
Země jí nahání strach

Ach jak nekonečně dlouze
Zatíná své drápy lví
Jak odolat věčné touze,
Co ji volá- již neví

Ji vábí ta vůně krve
Jen tak něco roztrhat
A to stejně jako prve
-Jako myš polyká had