Prokletí

5. září 2017 v 0:01 | Sweeney |  Sweeney's poetry
Když v patrech vysokých dívám se k oknu
Zda vyskočit či vzlétnout přemítám
Své duše se občas omylem dotknu
A čerň z ní se rozlévá kdovíkam

Plní mě, v žilách mých tepe tak ostře
Jako by byla zde odedávna
Tluče mě v mozku a též v celé kostře
Skutečnost slizká, bídná, otravná

Květy, vy chapadel v mé hrudi tepajíc
Obraz svůj měníte jak jen chcete
Pod žebry strážnými tenkých a slabých plic
Vězte že jste navždy prokleté
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama