Smrti,...

4. září 2017 v 23:59 | Sweeney |  Sweeney's poetry
Jak jen dlouho mám čekat?
To se mi už déle nechce
Neskryvej se v zákoutích
Vím, jde ti to velmi lehce
-žít jenom v myšlenkách mých
Ponoukat mne tolikrát

Stýská se mi po dotyku ledovém
Ztrnulém polibku, chci zas spát
Padat do jinačí tmy, než nyní
A cítím, jak tekutý šarlat
Vlévá se již do komor a síní
Skrytých pod tichým neupřímnym slovem

Jsi tak blízko, stále tě nevidím
Vím že vždycky stojíš při mně
Jen cítím, jak mne jemně objimáš
Jak na mou hruď tlačí břímě
Jak nade mnou bdí věčně stráž
Zahalena svým tajemstvím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shiki | 5. září 2017 v 0:45 | Reagovat

Povedená báseň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama